Žít jako Havel.

O Havlovi neplkat, podle Havla žít. Anebo naopak, oboje nás někam dovede. Důvodem věčné iritace z myšlení a činů Václava Havla je špatné svědomí. S jeho krédem o pravdě a lásce se každý musí popasovat sám. O výsledku vítězné strany je ale rozhodnuto dávno dopředu, zákony, které těžko uchopíme. Osobní názor a možný výklad, kam až sahá  Havlova nejslavnější myšlenka.

"Dobrý člověk je učitelem špatných a špatní lidé jsou zdrojem poznání pro dobré lidi", postřehl už za pradávných časů  Lao-Ć v Tao te Ting. Je celkem jedno, jakou roli Václavu Havlovi právě přisuzujete a jakou cestou se vydáváte v konfrontaci s ním. Možná klikáte na karmu článků, které jste celé ani nečetli a rozhodně byste se k nim veřejně nepřihlásili, kvůli jejich vulgaritě i hlouposti argumentů. Stačí, že plivou na Havla a ten či onen jeho prohřešek. Je módou i mezi mnoha seriózními novináři otřít se alespoň trochu o Havlův odkaz a objektivně poukázat na to, jak byl slabý vypořádat se tu s komunisty a STBáky, tu s partou sociopatů z prognostického ústavu a bandou zlodějů za jejími zády, naivním chápáním politiky, pragmatismu apod.

Všechna tato konkrétní a jiným v jeho pozici jistě vyhnutelná "selhání" jsou přesto bezvýznamná ve srovnání s oním nehmotným a univerzálním odkazem, který svým životem vytvářel a zanechal.

Je až dětinsky prostý a přesto mnohým nečitelně zašifrovaný. PaL musí zvítězit nad LaN. To, proč to od Havla znělo až za oceány jako skutečný morální apel i proroctví věčné naděje a od jiných jen jako fiktivní nebo falešné klišé, je dáno tím, že jím Havel skutečně žil.

Nositelem a jeho volbou je tak dán vlastní obsah. A chytračením v interpretaci doběhneme jen sami sebe. Neexistuje názornější vztah jeho obsahu a formy, než jaké nám ztvárnil (karikoval) Havlův nejvýraznější „myšlenkový“ rival.

Často se setkávám se zavádějící otázkou jaká pravda, čí pravda, vždyť jsou relativní! Odpovídám nikoli (v myšleném výroku PaL musí zvítězit nad LaN) a demonstruji právě na  modelu Václava Klause, Vladimira Putina nebo jiného ideologa, jejich dočasném úspěchu i zákonitém pádu.

Ta pravda a láska se týká jen a jen nás samotných a naznačuje, že bysme měli být upřímní v tom, co říkáme, spolu s tím, co děláme. Že bysme neměli lhát sobě ani druhým a neuvádět sebe ani druhé v omyl lží (za nejrůznějším účelem). Znamená, že bysme měli mít skutečně rádi i sebe (s jedinečnými přednostmi i všemi šílenými nedostatky) a podobně i druhé (s tím samým!). Implikuje, že nemáme zpychnout z toho, že jsme v něčem lepší nebo dokonce dobří, ale ani se trápit tím, v čem všem jsme nedokonalí a nedostateční. Navádí nás k nalezení toho pravého místa pro naši genetickou i historickou konstelaci ve světě, bez lží a života na úkor druhých a naznačuje, že ho lze najít jen srdcem (ne chytračením), protože jen tak můžeme dojít k oné rovnováze = místu, kam náležíme a kde jedině budeme šťastní. "Rozum je a má být služebníkem vášní" (B.Spinosa).

Pravda a láska jsou dokonce jakýmisi ekvivalenty, protože tomu, koho máme rádi (ať jsme to my nebo jiná osoba (-y)) nelžeme a naopak. Nežijeme na účet těch, které máme rádi a nebereme jim (neobíráme je - i velkou skupinu lidí), aniž bysme vytvářeli něco, čím bychom jim své braní kompenzovali...

A nyní srovnejme obsah Havlova citátu s činy modelových objektů jako Klaus nebo Putin: říkali a říkají vždy to, co skutečně myslí, nebo předstírali a předstírají - vědomě lhali a lžou, aby druhé uvedli v omyl (za nějakým svým, většinou zištným účelem? (Klausova pravice, liberalismus, antikomunismus; nacionalismus a vnější nepřítel, zlá EU u obou) a další zneužitá dogmata lži pronášená k těm, ke kterým nemám úctu, a které chci jen ovládnout  a obrat. Posuďte, jak mají rádi sebe sami a tedy i druhé nebo trpí vnitřními komplexy, jež léčí nenávistnými výpady. Zda se zasmějí vtipu ze sebe a svým nedostatkům (jako Havel) nebo se spíš uráží, chvástají a producírují svými přednostmi (aby je vyzdvihli před druhými), zda se ale po tom všem koupou ve štěstí nebo je jejich lež a nenávist sama straví k nepoznání (i z vnější podoby tváře).

"Největší mistrovství působí jako nešikovnost, největší výmluvnost jako koktání"

"Upřímná slova nejsou příjemná, příjemná slova nejsou upřímná"

"Dobrý člověk se nepře; ten kdo se pře, není dobrý člověk"

i tyto lapidární postřehy popsal dávno Lao-Ć, nepřípomínají vám naše Vašky?

"Poznej osobu z pohledu osoby, poznej rodinu z pohledu rodiny...poznej stát z pohledu státu"(Lao-Ć)

Srovnejme třeba pohnutky a smysl Havlovy a Klausovy amnestie! Srovnejme pohled Havla, Klause, Putina i "pohled" státu který zosobňovali.

„Když všichni v podnebesí vnímali krásné jako krásné, objevila se ošklivost, když všichni v podnebesí považovali dobré jako dobré (správné jako správné), objevila se špatnost“ (Lao-Ć).

Nepřipomíná vám to dnešní Putinovo Rusko, Klausova transformační 90-tá léta s jedinou správnou modrou státostranou?, ale i Pol Potovu Kambodžu, Hitlerovo Německo aj. menší či větší pohromy, kdy se PaL i statečnost každého jednotlivce proměnila ve stádní lež a slepotu, zbabělost a prospěchářství? Není to ten bod, ve kterém váhavý, nerozhodný a neprůbojný Havel neselhal jako masy, ale zasvítil jako maják, že bylo do široka vidět nejen pravdu, ale i ostudu a pokrytecví druhých?

Formulí "PaL musí zvítězit nad LaN" můžeme poměřit prakticky cokoli ve svém životě, nejen naši politickou volbu a preferenci hodnot (viz. státní resident a Kellnerův tajemník Miloš). Může nám ukázat světlo v naprosté tmě, znovunalézt sílu po zakopnutí, po kterém nejsme schopni vstát, motivaci k věcem co mají smysl i cestu ke štěstí: v setrvačném vztahu bez lásky, kdy už není co si předat, v nudné a nenáviděné práci, kterou jsme zvolili jen kvůli penězům či pohodlí a tisíc dalších voleb naší vezdejší existence.

 "Není na světě větší pohroma, než nespokojenost" (Lao-Ć).

 Není nespokojenost projevem nerovnovážného stavu naší pravdy a lásky vůči našim činům? Stavem našeho svědomí, možností, ale i schopností, které musíme vyvažovat lží? A nežijeme ve lži často jen proto, že podle ní žijí ostatní? Že je z krátkodobého hlediska výhodnější, účelnější, životaschopnější? Že prostě z krátkodobého hlediska vítězí lež a nenávist nad PaL???

"Velká cesta je přímá, lidé se ale snaží hledat zkratky" (Lao-Ć).

(Prostě to zařídíme!)

Pravda přesto zákonitě zvítězí. Proč?  Protože je v přirozeném "rovnovážném" stavu. Do lži musíme neustále vkládat mnoho energie, abychom ji udržely, ať už se týká jen nás osobně a našeho života nebo třeba totalitního systému. Dřív nebo později přijde čas, kdy se zhroutí a bublina lži a nenávisti splaskne.

Milý pane Havle, nezapomínáme na Vás. Vaše myšlenky jsou dnes stejně aktuální jako kdysi "za bolševika". Děkujeme Vám, že jste svým žitým příkladem ukázal dalším lidem a generacím (alternativní) cestu.